Co mají společného Václav Láska, Petr Němec, Klára Samková nebo Zuzana Candigliota? Jsou to advokáti, kteří se z nějakého důvodu znelíbili vedení České advokátní komory. Komora jako samosprávná stavovská organizace s povinným členstvím advokátů vykonává nad svými členy kárnou pravomoc. V jejím rámci posuzuje, zda dodržují své zákonné povinnosti a jestli jednají v souladu s etickým kodexem advokáta.

A právě výše zmínění advokáti se natolik znelíbili kruhům, které advokátní komoru dlouhodobě ovládají, že byli za své výroky ve veřejném prostoru potrestáni. Komoře přitom její establishment vybudoval nejen mezi právníky pověst nefunkční, nedůvěryhodné a do sebe zahleděné organizace s naprostou neúctou k právu a s pochybným hospodařením.

Kárná řízení proti advokátům se stala nástrojem msty; a co projde členům vedení komory, už může u odpůrce vedení komory zakládat kárnou odpovědnost.

Vtipy advokátům zakázané

Třeba pražský advokát Petr Němec byl potrestaný za tweet, v němž se vysmíval obráncům křesťanské Evropy, kteří ale odmítali solidaritu se syrskými uprchlíky: „Moje nejoblíbenější hodnota obránců křesťanské Evropy je ta, že se nemá pomáhat topícím se lidem a sirotkům. Jak pravil Ježíš: nechej je zm*dy, jen ať chcípnou.“ Advokát Němec je známý tím, že zastupuje dlužníky ve sporech, kde vydávali soukromí rozhodci nezákonné rozhodčí nálezy na základě neplatných rozhodčích doložek jak na běžícím páse. Kárnou žalobu na Němce podal předseda kontrolní rady advokátní komory Jan Mikš, který jako rozhodce vydával nezákonné rozhodčí doložky. Očividnější už msta být nemohla. Je příznačné, že komora nijak netrestala advokáty, kteří nezákonné rozhodčí nálezy vydávali; ti přitom přispívali k destrukci právního státu v Česku mnohem víc, než kdy jaký tweet dovede.

Dopustil jsem se kárného provinění, od potrestání upuštěno, musím zaplatit náklady řízení 8 tisíc. https://t.co/Ct11ppQ6Za

— Petr Němec (@SemSuchar) June 7, 2019

Bývalá politička a advokátka Klára Samková pak vyfasovala pokutu 25 000 korun za to, že – považte – na veřejném shromáždění proklela tureckého velvyslance. Samková byla potrestána už dříve, například za výroky, kterými kritizovala postupy policie a státního zastupitelství.

Advokátka Zuzana Candigliota se zase podle komory dopustila kárného deliktu tím, že na facebooku okomentovala fotografii starosty města Břeclavi jedoucího na velbloudovi u příležitosti oslavy dne Tří králů 2016 takto: „Malá hádanka. Co je to? Má to dva hrby a na zádech pohlavní orgán.“

Proti zákonu i proti ústavě

Problém je, že všechny tři situace se nijak netýkaly advokátní praxe zmíněných právníků, ale jednalo se o jejich osobní projevy v rámci občanského života. Jestli vkusné či ne, si musí posoudit každý sám. Ale žádný orgán veřejné moci nemá být arbitrem vkusnosti.

Odpověď na otázku, jestli komora může trestat projevy nesouvisející s výkonem advokacie, je přitom jednoduchá: nemůže. A všichni členové jejích kárných komisí to jistě moc dobře vědí, jen je jim dodržování zákona lhostejné.

Zákon o advokacii totiž donedávna, v době, kdy se zmínění „delikventi“ dopustili svých skutků, říkal pouze to, že advokát je při výkonu advokacie povinen postupovat tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu.

A protože všem byla zřejmá mylnost výkladu, že by status na facebooku, twitteru nebo projev na demonstraci před tureckým velvyslanectvím měl představovat výkon advokacie, doplnilo se před tuto zákonnou větu slovo „zejména“, aby se jaksi naznačilo, že advokát nesmí snižovat důstojnost advokátního stavu ani mimo výkon advokacie.

Ještě než se zákon takto změnil, advokátní komora to řešila jednoduše: prostě popřela, co je v zákoně uvedeno, a napsala, že advokát musí o důstojnost dbát vždy. Jindy se křečovitě snažila vysvětlit, proč sporný skutek s výkonem advokacie vlastně souvisí; třeba že e-maily napsané sousedům v domě v rámci společenství jednotek vlastně taky můžou být výkonem advokacie, když má advokát v automatickém podpisu v e-mailu napsáno že je advokát.

Zásadní ale je, že ani změna zákona nedává advokátní komoře právo trestat jednání advokátů v jejich soukromém životě, v jehož rámci vykonávají své právo na svobodu projevu, protože právo na svobodu projevu má zvláštní ochranu i oproti jiným ústavně zaručeným právům. Listina základních práv a svobod totiž v článku 17 konkrétně vyjmenovává, z jakých důvodů lze svobodu projevu zákonem (ne etickým kodexem advokátní komory) omezit: jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.

Důstojnost advokátního stavu je možná pro některé advokáty důležitá hodnota, ale zcela určitě do žádné z výše uvedených výjimek pro omezení svobodu projevu nespadá.

Komora: Soud nebudeme respektovat, máme svoje požadavky

Samková teď proti advokátní komoře vyhrála. Soud konstatoval, že její projev před tureckou ambasádou neměl žádnou souvislost s výkonem advokacie, a komora tak sankcionovala něco, k čemu není příslušná.

Advokátní komora je ze své podstaty orgán plný právníků; je jí zákonem svěřeno rozhodování o právech a povinnostech, protože se předpokládá, že právníci (advokáti) se zvládnou sami spravovat (odtud samospráva). Po takovém rozsudku by tedy čtenář důvodně očekával, pokud ne sebereflexi, tak alespoň mlčení. Místo toho komora vyrazila do protiútoku: vydala prohlášení, v němž říká, že na chování advokátů bude uplatňovat „vyšší morální standardy než Městský soud v Praze“ (tak morální standardy, nebo právní standardy?) a svůj názor, že jednání advokátů v běžném životě snižující důstojnost advokátního stavu představují porušení povinností advokáta, bude komora zastávat i nadále.

Přeloženo do lidské řeči: Česká advokátní komora jako správní orgán deklaruje, že zákon a rozsudek soudu nebude respektovat.

Jak by asi elitní advokáti stojící ve vedení komory reagovali, kdyby třeba Vrchní státní zastupitelství v Praze vydalo prohlášení, že nebude respektovat pravomocný rozsudek soudu? Nebo kdyby totéž konstatovala finanční správa s tím, že bude na daňové poplatníky klást i nadále vyšší požadavky, než jaké na ně chtějí klást soudy? Souhlasili by advokáti s prezidentem Milošem Zemanem, že on nebude respektovat Ústavu a bude na ministry klást vyšší požadavky, aby je jmenoval?

V tomto případě nejde o to, jestli může Klára Samková svobodně proklínat velvyslance nebo jestli nám připadá humor Petra Němce vtipný; ale o to, že advokáti, kteří mají jako právnický stav chránit práva, pod záminkou nezávislosti stavovské správy pošlapávají práva svých kolegů, postupují nezákonně a protiústavně. Ignorují rozsudek soudu, který ale jen konstatoval něco, co stejně bylo zjevné. A to je něco, k čemu by neměli mlčet ani ti, kterých se to netýká.